Anotace: ... z trochu jiného soudku...
Po stopách Splašeného Koně
Na stezkách z kopyt bizoních
a indiánských mokasínů.
Zemí vyvlastněnou svým synům,
plnou jen krve, slz a bílých stínů,
přes moře trav i kyprý, čerstvý sníh,
k vrcholkům hor, kam jen orel zaletí,
Údolím Koster, kde neslyšíš smích dětí.
Krajem, v němž ztichl hlas bubnů válečných…
Tam s vlky bez ustání tančím,
dokud mi dech, síly, srdce stačí…
zkrátka genocida...
04.09.2025 11:36:58 | jort1
... máš pravdu, ale nutno dodat, že celá věc je ještě složitější... to, co dělali bílí Indiánům, si po staletí dělali Indiáni mezi sebou... například Lakotové Vranám , a proto bylo spousty nepřátelství i mezi kmeny... zmínění Lakotové, mimochodem velmi zidealizovaní ve filmu Tanec s vlky, Vranám zabrali území a spoustu jich vyhubili... také proto některé kmeny bojovaly na straně bílých ať už jako zvědové, či dokonce vojáci... a některé kmeny i na straně Konfederace... Čerokíové vlastnili farmy, kde měli černé otroky... jak říkám, vztahy byly složité, ale tím nehájím bílé... jak se dá z mé básničky doufám poznat, právě naopak; moje srdce vždy bilo a bije pro Indiány...
04.09.2025 19:11:36 | bezhlavý jezdec