V pondělí ráno

V pondělí ráno

šerem zahalená krajina 
na sklonku pozdního léta 
se koupe v ranním tichu 
a hvězdy chystají se spát 

jsem další z obětí času 
a pozdní léta plynou 
rychleji než slábne dech 
a touha po věčném bytí 

jsem zasazen v té půdě 
jenž mi dala dýchat 
jenž mi dala milovat 
jenž mi dala tebe 

a v té zemi jsou kořeny 
všech prostodivných myšlenek 
které nedají mi spát 
ani v pondělí ráno 

nutí mě si představovat 
svět beze mě 
svět bez nás 
a věřit na nebe

a když se znovu ponořím
do brzkých ranních snů 
vidím v nich chuchvalce 
z polštářů našeho dětství 

a potom zase v opojení 
beziluzorních zážitků 
které voní tak pravě 
jako snídání v letní trávě 

se vracím do nového dne...