Mořských panen hlas
Mořských panen hlas
Jakoby mořských panen hlas
nás volal, lákal a zapřísahal.
Já vzpomněl si na obraz...
jako ty, ani já jsem nezaváhal.
Moře nás ovinulo vlnami,
vítr nám vháněl pěnu do očí.
Břehy se vzdalují, a nad námi,
duha se k obzoru rozkročí.
Mořští ptáci nás doprovází,
břehy stále máme na dosah.
Vlny nás konejší, jsme nazí,
a stud ztrácí se v hlubinách.
Komentáře (6)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
Kdo by se nechtěl ztratit s mořskou pannou v hlubinách. Mořské krásky…
08.09.2025 10:19:29 | karolinakarol
Lépe v mělkých vodách exotického ostrova, či na sluncem vyhřátých plážích tamtéž. Děkuji za komentář. :-))
08.09.2025 11:11:22 | Kan
Krásná báseň
možná že nejedna mořská panna by se rděla,
však ty sis našel takovou, co na stud v tvé náruči zapomněla
a nahá
okusila jak láska chutná a kam až sahá
touha...:-)*
07.09.2025 21:34:46 | cappuccinogirl
Možná by se rděla, ale, mezi námi, jsou to takové studené rybí čumáky, žádná vřelá objetí. Díky za hezký komentář. :-))
07.09.2025 22:44:26 | Kan