Poezie

U dřezu nádobí
počítám klapky
a film otáčí se
tam i zpátky.
Režisérka právě
bere dráhu.
Mňau
a chlupy letí dolů.

Kdo jsi?

Ta,co spí v posteli
a slzy zatlačí
v té chvíli nejtěžší.

Umyla jsi to dobře?
Ještě to olíznout.
A slunce hlídat
pod střechou.

To,je zas nějaká mizerná poezie.
Kvak ,kapsičky
a netlačit emoce
do přístroje.

Na počátku byla kočka.
I pohádka kreslí myš.
Inteligence zná skrýš.

Co dá Liter lidem?
Občas si být blíž.

Mňau.
A napište něco pro kočku.
Značka,nesmějí tam být drápy.
Mám vás ráda.
I když mám občas blechy.