Zpátky na sídlišti

Zpátky na sídlišti

střepy dešťů odešlých podzimů 
dopadají na okapy školních let 
a já chtěl bych se aspoň na zimu 
do doby sídlištních podvečerů vrátit zpět 

bez dovolení zas přelézt ploty 
a ukrást jablka v půlce září 
od bahna zamazat si rifle, boty
a máma krupičnou kaši vaří 

sedět na lavičkách do soumraku 
a pozorovat tok malých měst 
jednou za rok do školy přijít v saku 
a vážit si těch velkých gest 

velkých gest s bezvýznamným přesahem 
jež nepřekročí ceduli další obce 
a pak šedou ulicí toulat se s nezájmem 
a zdolávat své první kopce

a pak začít rozbíjet tu nudu 
jejíž krása až jako víno dozraje 
a dostane šmrnc jako whiskey v sudu 
 jejíž nádech tóny nostalgie hraje 

a najednou pomalu chtít se rozběhnout 
do víru světa a chtít velkých činů
a do pole uspěchané doby zabřednout 
a za svá rozhodnutí nést svoji vinu 

očištěn a ušpiněn běžet světem novým 
a opatrně hledat co se skrývá za hranicí 
a za čas jednou zase prolést křovím 
v němž skrývají bezstarostných let pamětníci 

prožít všechno zas a znovu jako koloběh 
a načerpat tu příchuť ušlých dnů 
kdy život byl jízda na volnoběh 
plný nesplněných snů...