Viděla jsem

Dvě mouchy se milovat.
Nebudu jim to brát.

Křížila jsem cestu
vose na švestce.

Přála jsem jí,
ať se nají,
jak chce,
ale mě nekousne.

Dřímala jsem nad časopisem
o zvířatech
a vzpomínala,
že i zranitelný
je hmyzu svět.

Křehkost je barva
té malby života,
co zůstává
i po nánosu
nevědomého konce.

Kdo jsme?

Jednou lávku podsvětí přejdeme.
A pozemskou dávku adrenalinu
nádherně spláchne čas
v krystalu nebytí.

Kam jdeme?

Co když se jednou jako hmyz narodíme?