Až mi bude nejhůř
neuvidím na slova
kolem jen temnota
Nahmátnu v kapse
zlomenou sirku
jediný zbytek
světla na světě
chvíli zaváhám
pak ji stejně škrtnu
A to
jen proto
aby aspoň na okamžik
byl ve tmě někdo se mnou
... vůně síry mě taky uklidňuje...
:-)
Pěkná:-*
14.09.2025 17:15:16 | Ž.l.u.ť.á.k.
A skončíme tam stejně všichni ;)
15.09.2025 07:53:39 | mara539
Krásne, smutné, a tak silné! Tá zlomená zápalka, ten jediný záblesk nádeje...úžasné! Perfektne zachytená osamelosť a potreba spojenia.
14.09.2025 07:26:14 | IronDodo
Silná báseň, ten závěr je úžasná pointa
není konec světa, nehrozí poslední sirka, ale přesto, právě teď - jsem blízko a budu*
13.09.2025 22:15:23 | cappuccinogirl
Díky díky. A víš co já zapalím tu svou pro tebe ať nejsi v tom sama ať si můžeš šetřit tu svou až bude opravdu potřeba.
15.09.2025 08:04:07 | mara539
Tvůj verš, když má "jasno." Bezetmí*
To je výborná poezie. Líbí se mi to*
13.09.2025 13:45:09 | šerý
Děkuji moc za komentář a že vnímáte ty okamžiky 'jasna'
Díky :)
PS: Vaše 'bezetmí' je krásné slovo
15.09.2025 07:58:03 | mara539
to je překrásné, mari! *** :-))***
13.09.2025 12:59:29 | Iva Husárková