Anotace: Vzpomínka na loňské přívalové deště a povodně. Na dobu, kdy mnoho z nás muselo zůstat uvězněno několik dní v budovách, a na jedno z nejtemnějších a nejdepresivnějších období minulého roku u nás.
Vlhká tma,
padající voda,
potoky nebeské -
- to vše je venku
a přesto jejich síla
proniká do všeho za zdí.
Do mě i do nich.
Zeleň stěn už přestává být zelenou.
Pouze u žlutého světla není pokryta černou -
- kolem ráje,
který je i peklem.
Zde ležím, sedím, stojím se zuhelnatělým rozumem
a konejším se vizemi o přicházejícím příměří.
Ale takhle degradace pokračuje
s tichým křikem na pozadí.
Jsem ztracen
v dobrovolném žaláři.
Venku už nic nedává smysl.
Žádný úkol, jen řev -
- řev v koutě.
Ano, mám ten pocit,
kterým se stávám suchým.