Studie se světlem a zrcadlem

Ve světle lampy

se lámou obrysy tváře –

tři linie stékají dolů:

od koutku oka, od nosu,

od rtů po hranu.

V zrcadle mimické já tvé hlavy,

obrysy ztmavlé v šikmém světle,

jako by v něm ožívaly staré hanby.

Drsné světlo,

ruka tvrdě přitisknutá na stehno,

druhá svírá prsa –

vidíš, jak je to hloupé?

Později výměna názorů končí.

A přece:

„Jsi hezká, i když pláčeš.“

Za dveřmi ulice,

bílá záře aut,

tvrdý svět, který nečeká.

Teď, tady, v zrcadle

si rovnáš vlasy

a měkký západ slunce

ty kreslí znamení

na ohnutém koleni.