Tuklaty, drazí.
Vlak staví.
Každý u svého mobilu.
Nic naplat.
Píšu
v rytmu kolejí.
Pole, bříza dýchá krajinou.
Tady je Polabí
a Praha utekla množinou.
Domov koček
a zeleň Kerska.
Vzpomínám na Hrabala.
Nymburk a okolí.
Z Poříčan ten malý vláček
mi slzu nakrojí.
Pak vystoupím
a u vrátek chlupaté stvoření.
Když je člověk sám,
kočky má místo lidí.
Kdo nezažije, neví.
Mňau.
Diář je čtyřnohý.
13.07.2022