Vlaková

Tuklaty, drazí.
Vlak staví.
Každý u svého mobilu.
Nic naplat.


Píšu
v rytmu kolejí.

Pole, bříza dýchá krajinou.
Tady je Polabí
a Praha utekla množinou.


Domov koček
a zeleň Kerska.
Vzpomínám na Hrabala.
Nymburk a okolí.
Z Poříčan ten malý vláček
mi slzu nakrojí.

Pak vystoupím
a u vrátek chlupaté stvoření.
Když je člověk sám,
kočky má místo lidí.
Kdo nezažije, neví.


Mňau.
Diář je čtyřnohý.


13.07.2022