Když luna rozechvívá
noc, která chladná bývá,
když slunce za zenitem
spaluje nás svým svitem,
když vítr na strništi
chomáče trávy v koukol tříští
snad lepší bude ten, kdo příští
generaci nenechá na smetišti.
Poklad v ruce dal bych světu,
tomu národu do rozkvětu,
sám bych si jistě nejvíc přál
být možná prezident, anebo král.
A až se zase v mracích blýskne jasně
mám pro ten národ zprávy jasné
snad nedopadneme jako ti, co včera
zpíjeli se mešním vínem za večera.