Před skonem

Do testamentu černou tuší

snaží se vepsat vlastní duši,

než smrtka kosou tne.

Chce vměstnat odkaz do závěti,

co přetrval by přes staletí.

Co z cesty neuhne.

Tak píše v pláči, v potu krve,

již vyřčené i vzkazy nové 

navzdory šklebům zubaté,

která už kosu nedočkavě brousí,

stopy své po světě trousí

jak rakve hranaté.