PODIVÍN

PODIVÍN

Seděl tiše v koutě,
malé pivo si objednal.
Na klíně držel malé kotě,
hladil ho, něco pojídal.

Podivín, si číšník řekl,
co je na něm divného.
Muž se zvedl a tiše pravil,
nejsem nic tak cizího.

Nepozdávám se, to vím,
strach mít, ale nemusíte.
Podivín já nejsem,
jak se patří zaplatím.

Položil dvě pětky na stůl,
víc to pivo nestálo.
Chtěl jsem mu vrátit drobné,
on jen vstal, nic nezůstalo.