Šestnáct let spolu
a někdy ho nepoznávám
když ráno vstává
jeho stín je cizí
Má svoje rituály
kávu bez cukru
modré světlo displeje
tiché přemýšlení
Miluju ho nejvíc
když myslí že se nedívám
když si hraje s dětmi
a dělá že neví
kde jsou čisté ponožky
Manžel
to není jen slovo
to je člověk
co zůstává
i když je těžko
Šestnáct let spolu
a každý den
se učím
co znamená domov
krásně se četlo! ***:-))***
20.09.2025 02:41:14 | Iva Husárková
Nádhera, tohle se tak pěkně čte - domov a v něm - láska... někdy je milo, někdy tíž, dvě srdce zvládnou všechno snáz a ty to dobře víš:-)**
19.09.2025 19:49:49 | cappuccinogirl
Díky za zaskočení. Pravdu máš někdy je to těžké ,ale jindy je díky tomu i to těžké lehčí :)
20.09.2025 15:06:01 | mara539
Úctyhodné.
19.09.2025 19:35:37 | Ž.l.u.ť.á.k.
Díky to je. Tak dlouho nemám ani auto co manžela :D
20.09.2025 15:04:30 | mara539
To je pochopitelný, už jenom ta myšlenka, že bys manžela odvedla do 'chlapobazaru', nebo na 'chlapovrakoviště' by z tebe dělala pěknou potvoru!
A to jistě nejsi:-)
20.09.2025 16:08:18 | Ž.l.u.ť.á.k.
Tak to nezní špatně ,ale mohlo by to fungovat i obráceně a to není super :D
Ale ne nechám si ho mám ho moc ráda :)
20.09.2025 17:16:31 | mara539
To je krásné, společný život je dar.
Uvědomuji si to každý den když vstanu...
Díky maro za tvé verše :)
19.09.2025 11:17:38 | LuminarisAlba
Díky, společný život i když vždy slunce nesvítí je poznat právě v ty dny kdy nesvítí :)
20.09.2025 15:03:53 | mara539