Na břehu moře sedí,
smrt opřenou má o rameno.
Přestal hledat odpovědi,
před prahem má zameteno.
Jen tak se do vody dívá,
větru nastavuje tváře.
Poslouchá, jak ve větvích si zpívá:
...zamával na rybáře.
Život mu prošel před očima;
co všechno by vrátil zpět ?
Smrt, opřená, zatím dřímá
než ...jen chvíli posedět.
Kane, dostals mě na lopatky, jednoduché, nevymýšlíš, krásné.
22.09.2025 17:01:05 | Matahaja
Je to jednodušší než vytvářet složité asociace. Jsem rád, že se ti báseň líbí, děkuji za komentář. :-))
22.09.2025 18:32:50 | Kan
Zatra je to o odcházení, ale tak poklidně, vlídně napsaný... Moc pěkná báseň, opět se ti velice povedla:-)*
19.09.2025 19:41:35 | cappuccinogirl
Až Smrt procitne, podej jí klid
a nech se vést tam kam ses bál a přesto chtěl jít.
Překrásné díky
19.09.2025 17:52:20 | mara539