Větru

Lesní vítr v zadumání,

Nekonečné odmítání:

Světla, zimy, strastí, viny.

Větře! volám. Odpoví mi?

Marné štěstí, odpusť srdci,

Každý člověk může přeci,

Vždyť jen člověkem je – choře

Skrývat v kráse bol a hoře.

Bezhlavé jsou činy lidí,

Bez citu jen stěží vidí,

Slepí tápou a chlad slídí.

Slídí vůkol, sladce pěje,

Pěje písně beznaděje.

Pověz, větře, kam svět spěje?

(Mlčíš, větře – co se děje?)