Písek, co si pamatuje...

Písek, co si pamatuje...

Léto končí, jen žhavý písek vzpomíná,

kolikrát vklouzl do míst tajných,

kolikrát se dotkl prsu vnadných,

kolikrát spočítal všechny prsty,

kolikrát vyslovil, to je hustý...

Už nehřeje jako v létě,

už chladne jeho žhavé jádro,

už odpočívá, když slunce zapadlo,

zas zapomene, kdo kráčel po něm,

jen báseň připomene ty chvilky oné...

Tak odpočívej zlato rozsypané na zemi,

málo se nyní u tebe lidí velebí,

jen kroky si pamatují cestu po pláži,

pamatují si, co vlnky dokáží,

když plnou silou na tělo doráží.