O slunečních hodinách

Chodíval jsem kolem domu ranní ulicí,

když slunce teprve dávalo najevo rozbřesk.

Věštil ho i kříž věže a jeho zlatý odlesk.

Za roh kolem stromu co mu ranní vánek čechral korunu.

Kde paprsky rozsvěcely oblohu

a kde proud fontány čeřil hladinu.

Tam tou ulicí k domu na náměstí,

Holubům vstříc ke snídání,

jsem zříval ústrojí v cihlách staré omítnuté stěny

co nese krovy z kdysi vysokých smrků ústrojí prosté.

Rád dívám se na něj, když jdu tudy po sté.

Hledím tak na svůj stín

jak bych byl sobě středem odbytého času.

Slunce to připomíná skrze stylus na stěně

a ten opisuje trasu, tam a zítra zase tam.

S přesností lepší šíře vlasu.