Dětství

Za řeč to ani všechno nestojí,
ani za to, abych byla v křeči,
přesto bych chtěla zapomenout obojí,
být malou holkou, co občas brečí.

Ležet zas v peřinách z trávy a mechu,
dívat se na nebe a hádat zvířata,
co po blankytu prochází bez spěchu,
být zase malá a střapatá.

Nechat si od mámy udělat "hohy",
mazlit se s kočkou na zemi,
plné modřin, mít tak zase nohy,
ale to všechno zdá se mi.

A písek v hodinách dál sám padá,
nezastaví jej ani moje touha,
přiznám se, život mám moc ráda,
doufám, že cesta bude ještě dlouhá...