Jen pár dní

Vím jistě, že má slova vyděsí čistou duši tvou,
však má mysl je plná, zpátky už nemohou.

Mé básně postrádají hloubku svou,
ale i tak si své čtenáře najdou.
Již podvakrát stala se prazvláštní věc,
kdy trýznivá bolest, opustila svou klec.
Z ničeho nic, verše naplnily mysl mou
a duše do sešitu ukryla tíhu svou.
Dnes stalo se to zase, nyní předávám své verše,
na stříbrném táce, snad najdou si svého dárce.

Jen pár dní uplynulo a i tak mou mysl něco naplnilo.
Tvá hloubavá slova jsou mi potěšením,
všechna je přijímám s velikým nadšením.

Zřít tak někdy bolest tvou,
zkusím napsat báseň, pro tebe ušitou.
Však mysl tvá, duši ukrývá,
chápu to – jsem mlhou zakrytá.