... v kámen

 ///

Šel.

Nejdřív jen tmou,

jen úzkou cestou mezi skalami,

až první naděje mu zahřála dlaně.

Pak skrze les pod rudými hvězdami,

kudy cesta jej vedla na rozlehlé pláně.

A dál šel

jistým krokem do neznáma.

Spal na lístcích černých růží

a ze studánek slz šedých obrů pil,

až bílá láska spálila mu kůži

a on o jiném světě ve světě snil.

 A došel až k ní,

k věčnému bodu ztracených stvůr,

co šumí ve tmě jako léčivý pramen,

k písni probuzení z nočních můr,

k dívce, co bohy

promění v kámen.

///