október sa otvára
ako nezhojený list
vo vetre sa trhá biela niť
svadobné šaty visia v tichu
len prach ich obracia naruby
už mesiac bez hlasu
bez dotyku
medzi dňami chodí rana
nespí, stále presakuje
do rannej kávy, do okna
kde hmla pohlcuje domy
život ide ďalej,
ako by mu to bolo jedno
ale vo mne
zostáva
nedokončená veta
začiatok spevu, ktorý
nikdy neprišiel
...tohle bolí
připomnělo mi to "Zpívej si, Markétko"
i přes ty rány nezhojený
život jde dál
stále točí se Země
i když stín teď je ze mě
co chtěla jsem, mi vzal
...přesto já smutky všemi
se prozpívám**
01.10.2025 23:53:58 | cappuccinogirl