Ohlédnutí.

Ve změti lidí, v beztvaré ulici
ztracený, jak malý pes,
ženu se, v duši běsnící,
jako vlk chycený do želez.

Dávno svět není, čím dříve byl,
vlídnost se ztratila - zmar.
Kéž by paprsek slunce se zachytil
mně na tváři - jako dar.

Jen, ještě, jedno ohlédnutí,
za tím, co pomalu mizí.
Pověz, na kom je rozhodnutí,
jež tratí, nebo sklízí ?