Kompozice

Začal bych Jejím palcem u nožky a pokračoval rovně vzhůru.

Přesně tam.

Však tam bych neskončil, jsou i další části těla…

Skončil bych u malíčku na ruce

když vydal bych se na tu túru.

 

Co se těch nohou a přilehlých partií týká,

kde všechno začíná,

tam, kde se ony stýkají,

jsem prostě klasický archetyp a mám rád tvary

oblé, znatelné boky... prostě krev a mlíko, jak se říká.

 

Tohleto samé platí bez výjimky také pro tělo.

Klasické proporce,

plnost a křivky, hlavně na hrudníku,

tam Ji to zdobí.

Tak proč by mě to radost dělat nemělo?

 

Vlastně ani neznám původní barvu Jejích vlasů.

Snad blond?

Teď je to barva blíže neurčená,

taková světlejší se stříbrnými prameny.

Ty ale nemá na svědomí zoubek času.

 

Oči má hluboké, blankytné a možná trochu víc blízko sebe.

Ale to nevadí.

Podstatné je, že se umí smát.

A opravdu jsem v nich už několikrát zahlédl

odlesky hvězd, šibalské plamínky i zrcadlení nebe.

 

Potom tak trochu bojovně vystrčená brada,

co může znamenat?

A protože i vše ostatní v Její tváři je roztomilé –

uši, nosík, ústa, plné rty…

pak může znamenat, že má to ráda.

 

Tak vracím se přes šíji, ramena, po rukou dolů

až k tomu malíčku.

Jsou obyčejné, jednoduché, prosté, bez falešných nehtů a kérek…

tím lahodí mi velmi

…

 

celé spolu

Její tělo tvoří jednotu.

Poezie a krásy... k lásce... k životu!

 

 

Dodatek: Představy

&list=RDJQVpKh4InJM&start_radio=1