Euri

kmen dubového stromu raší rozvětvený

koruna prázdná, v tenzi

před setměním, špetka listí opadá

předmětný enzym, náznak toho, čemu se říkala povaha

náčrt páteře v zátiší mého portrétu

náročně loudí z posledních sil

řka tápe, mám být s ní

řešení, forte, uvnitř onoho rytmu žít

emblém značící stín, je můj

epopej rtů, jež dleli tklivé skutky

vyvést ostatky zející v chmurné zemi

vale dítko, z něhož půl, touhy promlčeny