Domov

S rukama v kapsách
pomalu kráčím městem
v podzimním dešti hustém,
bloumám po známých adresách.

Po nábřeží alejí stromů,
kde tiše šumí řeka,
a má mysl neklidně těká,
po dlouhé době mířím domů.

Je to můj domov,
a zároveň vlastně není,
snad je to jen mé přesvědčení,
těžko to vyjádřit pomocí slov.

Nevím, co snažím se tu najít,
ale čím méně tu jsem,
tím víc je to TU mým domovem,
jakkoli směšně to může znít.

Denní světlo pozvolna mizí,
já shlížím na město mé,
které je tak známé,
a přece podivně cizí.