Chodím si po světě veselá a hravá,
každý se ptá, jak já to dělám.
Nikdo však netuší, co v duši je skryto,
bolest, křik a strach - už jen to tam zbylo.
Není to maska, nenech se mýlit,
jen nemám potřebu, svou duši s každým sdílit.
Říkáš, že svěřit se někomu mám?
Ale vždyť mu tím svůj život, do rukou dám.
Nejdříve důvěra, budovat se musí,
však než k tomu dojde, každý mě opustí.
Možná lepší svou bolest skrývat,
kdo ví, jak se svět na ni bude dívat.
A tak chodím si dál, veselejší a hravější,
s tíhou v srdci - to je pro ni bezpečnější.
S.