Vše mi připomíná...

Vracím se domů posledním autobusem

stejným kterým jsem jezdíval od ní 

hlavu položenou na sedadle přede mnou

jako když jsem lehával v jejím klíně 

knihu v ruce neschopen číst 

jako když jsem čítával s ní 

vystupuju aniž bych chtěl 

jako když jsem odcházel od ní 

déšť mě hladí po tvářích 

jako mě hladívala ona

procházím prázdnými ulicemi

jako jsem chodíval s ní

s vědomím že dnes nebudu moct spát

jako když jsem bdíval s ní 

a stále ta samá tíha na srdci mi leží 

že není při mně 

že jsem jí ztratil

ale teď

teď už úplně