Cestou
Cestou
Občas si hraju
na časování smyslů.
Když svět po mně nic nechce.
Strážce v hlavě zavřel
a šel se taky projít.
Jinam.
Cestou vidím
dlažbu, co se láme jako věta,
kůru stromu – otevřenou knihu,
světlo, které se učí
chytat stín.
Cestou cítím
vůni tlení.
Cestou slyším
růst.
V mezerách mezi slovy klišé.
I klišé
je klišé.
Občas si hraju
na časování smyslů.
Cestou v sobě.
Hmatám.
Autor IkkarisKa, 10.10.2025
Přečteno 101x
Tipy 18
Poslední tipující: vojtěška, Koala, Gustav Pitra Tišnovský, IronDodo, Ž.l.u.ť.á.k., Iva Husárková, cappuccinogirl, Psavec, Jan Kacíř, G.P., ...
Komentáře (4)
Komentujících (4)
Doporučit
TiskKomentáře
je nádherný, že stačí, abys vykročila
a vjem z té cesty
všude
všude
je:-)*
10.10.2025 23:41:32 cappuccinogirl
Cestou do hlubin svého já
našel jsem zamčenou komnatu.
Tam zavřené je, co skryté zůstat má
vzpomínky v laskavém kómatu...
10.10.2025 12:54:28 G.P.
Návštěvnost
