Kamarád vzpomínal na akci,
kde jsem nebyla.
Napsal mi verše,
aby neplakal den
a slova se rozšířila
v epizodě vděčnosti
a vzpomínek.
Kde ještě nebudu?
Budu pořád psát,
až zhasne můj plamínek.
Ej,slovo je víra i sen.
Hra nekonečna,
co ze dna volá výkřikem.