Ráno jsem potkala Janu
a dala mi podporu.
Vnímala, jak jsem unavená
a sama též k doktorce
pospíchala.
Ona do Nymburka,
já do Prahy.
Jiný směr a stejné nástupiště.
Ale ta kolej měla sudé číslo.
Mluvili jsme o pátku,
že sehnala kamarádku.
Pracovnici z místní knihovny
a ona jí ve všem vyhoví.
To je pozitivní
a každý se s tím dobrým
s láskou pochlubí.
Znala jsem pána, který se rád smál, jak se máte pane povídám a on, že jako nahej v trní a zasmál se tak upřímně, až mi přišlo, že si v tom "trní" dobře hoví --- no, už taky mezi námi není a ta jeho odpověď na otázku, mi tu dnes dost chybí, co naděláš, to je hold život.
17.10.2025 14:49:39 | RadoRoh
už jsem to sudé nástupiště odpojil, vlak velkých písmen nejede...
ale lepší rekapitulace než kapitulace,
mimochodem také rád chodim pro knihovnici do knihovny,
ale ona furt nabízí nějaké knihy s maličkými písmenky jiné poezie*
13.10.2025 22:27:56 | J's ..