Lahev vína spí v krabici od bot

je to skvostné

konat věci prosté

dennodenně hledět do stejného zrcadla, strávit čas se stejnými lidmi na stejných místech

nestěžuji si, pohled se mi líbí

sice je to náročnější, sem tam se pohupuješ na sešlých kostech

ale, co by to bylo za svět bez náročnosti

žádný svět

jenže my potřebujeme něco jiného, pádná otázka

rozkvět, přimět okvětní lístky, aby expandovali

být obsáhlý i za příkrosti, osmiproutá pomlázka

zažít vášeň, zažehnout ty rudá kamna

nech je chvílí hořet, ať jiskry tancují oslavný tanec

poznat touhu, od čeho jsi tu, nerýpej se v té kaluži bahna, ochutnej i čerstvé jídlo

nebuď celou dobu hlavou v oblacích

žij, a nejen ve snu, pamatuj až se probereš její ruku v té své svírat nebudeš

můžeš se snažit sebevíc, svírat ji nejpevněji jak dokážeš...

bohužel se s ní každé ráno budeš muset rozloučit, opustit to sídlo

nejsme přece v pohádce o dracích