Já jsem pes v kabelce,
štěkám, hryžu, sliním — chtěl bych lítat!
Oči se mi lesknou touhou
a rád bych běhal, a klouzal se po parketách, a za vodítko tahal.
Ale každý můj chlup se svinul v hnědý pramínek
nevyřčených přání.
Cítím rytmus tvých kroků, mohu vystrčit hlavu,
zuby mám bílé - špičáky jak nebeské rohy,
odrazím se od tvých boků, poletím, roztáhnu nohy.
Haf! Haf!
Bez vodítka a náhubku,
olížu někomu ruku; za psí svobodu!
Alespoň na chvilku, necukej dlaní,
nevolej mé jméno, má paní, neškrť můj krk,
poběžím moc rychle, praskl by jak dub.
Haf! HAF! Haf!
Malé nohy, velké srdce;
vrátím se ti do kabelky.
Ale teď si chci skotačit,
jak se mi zachce!