Duše v brašně

Já jsem pes v kabelce,

štěkám, hryžu, sliním — chtěl bych lítat!

 

Oči se mi lesknou touhou

a rád bych běhal, a klouzal se po parketách, a za vodítko tahal.

 

Ale každý můj chlup se svinul v hnědý pramínek

nevyřčených přání.

 

Cítím rytmus tvých kroků, mohu vystrčit hlavu,

zuby mám bílé - špičáky jak nebeské rohy,

odrazím se od tvých boků, poletím, roztáhnu nohy.

 

Haf! Haf!

 

Bez vodítka a náhubku,

olížu někomu ruku; za psí svobodu!

 

Alespoň na chvilku, necukej dlaní,

nevolej mé jméno, má paní, neškrť můj krk,

poběžím moc rychle, praskl by jak dub.

 

Haf! HAF! Haf!

 

Malé nohy, velké srdce;

vrátím se ti do kabelky.

 

Ale teď si chci skotačit,

jak se mi zachce!