Milování

Milování

Po noci probolené ve tvém náručí,

kdy chrám i tvrz

v plamenech náhle padla,

ve chvíli slz

i pukajících obručí

a louka plná violek

zvadlá,

rozkvetla, jak podal bych jí lék.

To horské prameny,

vyhnaly z koryt kameny;

dosáhly ústí řek…

Pak poslední z tvých košilek

jsem svlék´

a napočítal všechny tvoje pihy,

listoval dál v té dechberoucí kráse,

ty nehty svými na záda mi zase

napsala z lásky knihy…

list.

Chci dál, moje milá, ti v duši znovu číst

každou z myšlenek tvých

a být si skálopevně jist,

že tohle není… hřích…