Anotace: Když si čtu básně tady na Literu, bývá mi smutno. Protože ty básně jsou většinou smutné, až tragické. A myslím, že ten život bereme až příliš vážně...
Okna jsou temná,
déšť uplakaný,
myšlenky chmurné
a zítřek neznámý.
Za dveřmi smrt
a v srdci led,
vzpomínky bolí,
uvadá květ.
V duši je chlad
a černý stín,
a básník pláče…
Tak co teď s tím?
Neplačte, básníci,
perte se s osudem,
svět se nezastaví,
až tady nebudem.
Bude se točit dál
a jiní budou lkát,
nechme to jim,
dneska je čas se smát…
ST za ten pozitivní optimistickej návod i za slova, kterýma jsi zachytil:-)*
17.10.2025 20:08:07 | cappuccinogirl