Krematorium

Chodím bosý
Pod iluminujícím reflektorem
Noha jedna druhou kosí
Jsem nahý v místnosti s doktorem

Mé vědomí zhaslo
Avšak reflektor září
Mému tepu se daří
A srdce mé prasklo!

Chodím bosý
Moje chodidla od popelu
Je mi teplo, žádnou popěru
Už má duše nepokusí
V ohni nedýchat se musí
Ještě že plíce jsou balónky prasklé
Uznat musím, v ohni to je jasné
Že tělo je suchý jako chléb
Tak jdi pomodlit se za mě do oratoria
Stejně krev není součást cév
Však jsem už jen součástí krematoria