BOLEST

A moc se omlouvám ze své ano,
které říkám a všem je známo,
nahoru dolu sem a tam,
nevim co počít si s tím mám,
jsem moc hodná až jsem blbá,
až z toho začínám být bledá,
úsměv padá a dech se zhoršuje,
tak kdo mě teď polituje,
určitě se někdo najde,
jinak to přeci nejde.

Prach na poličce utírám,
tak své srdce vnímám,
sama se sebe ptám,
zda to zvládám,
když samotu cítím častěji než smích,
jako by ho zasypal sníh,
mám snad jen snít,
že ho jednou budu mít?
třeba když bohové budou chtít,
avšak mám vůbec právo ho mít?