Po nejúžasnějším večeru

Neprůhledná tma a nikde ani stopy po šeru

na mě padá splín po tom nejúžasnějším večeru

po tom co mi radosti jež měl jsem v srdci zkysly

vylézají bubáci co byli skryti v mysli

svírají mě v úzkostech tím že mi v hlavě zase

opakují trápení která mají být pasé

celé dny se prodírají močály a bahnem 

najednou si řeknou "Tak ho dneska s sebou stáhnem" 

Nevím, co mám dělat jestli brečet nebo klít

obojí a mnoho dalšího než začnu snít 

jestli půjde snít 

jestli půjde spát 

když toho mám k probdění noci tak akorát