holub

spatřil jsem navečer holuba hnědého

celého v drobečku chleba zabraného

myslel as že mne tak uvedl v rozpaky

tak křídla vzepjal svá a vzlétl v oblaky

holoubku milý ty neboj se vůbec mne

vždyť přeci pocit ten sdílíme vzájemně

domov náš že kdes je na výši oblohy

po smrti uzříme prý všechny tam bohy

drobeček pozemský nezájem budí v nás

přitom on našeho žití je nutný kvas

plouti než kdesi tam co zve se nebe

hleděti raději budu naň vedle jen tebe