Bůh světlem vrhl stín
do korun stromů
nerostou do nebe, dýchají spolu
dýchají do hladin v červeni listů
v psí víno podél cest - prázdnému místu
tichými kroky zní podzim, když hladí
tvou vodu jak zloděj řek
a ledových plání... zní tajinou Boží stín
co vrh do Svítání.

Sonador
Son, v tvých verších je cosi úplného v mimoslovní rovině, něco, co vím, ale neuchopím . A promítá se to i do neplynulé plynulosti sdělení. Svatá nejednoznačnost, píšeš ji a jsi jí.
22.10.2025 22:25:19 | Matahaja