Pyromanie

Když stromy hoří a les pláče
Když žhář lesem klidně kráče
Co se stane? Nejspíš jisto
Zvuku v lese je komplet čisto

A tak křáče cestou z bláta
Cestou z kamenů která ho zmátla
Srdce rychle muži buší
Bázeň nervy jeho vzruší

Koho zabije koho dny on skončí?
Kdo mu to promine a kdo oběť pomstí?
Ani člověk ani hlas
Který táh by ho zpět zas

uhličitý oxid do atmosféry pustí
Když ví, že se jeho hříchy neodpustí
On bude kráčet a náhle stát
Na cestě z kamenů čekajc na pád

Pád všech těch stromů pád všeho jsoucna
Spíše konané ze šilenství ne-li z vroucna
Jelikož les ve kterém muž náš stojí
Jeho popálené rány nezahojí

Ohavně bolí ohavně pálí
Popelné dřevo kolem něj se válí
Cítí to, cítí to, on vskutku rád
Jak stvořením žívým už přichází pád

Hlas v hlavě po činu toužil
A on hodiny v samotě dokola kroužil
Když spíše v mozku šílenství vládlo
Je důvodem proč cenného života padlo