Speciál

Jedeš Prahou, vidíš lidi,

každej si myslí že je speciál.

Ale nejsou a nejsem ani já.

Vlastnost snad vrozená,

sebestřednost naprostá.

Každej z nás jí má,

ikdyž to nepřizná.

Všechny nás čeká to stejný.

Tak není o co stát.

Megaloman, narcista, taky messiáš.

Možnost bludu přiznat si nehodlá.

Všichni jsou předurčení, všichni jsou vyvolení.

Kór hlavy vyholený a nebo vyhulený, všichni uvnitř ubulení!

Neber to osobně, že píšu o tobě, píšu i o sobě, píšu i o něm.

Pro sebe ideál, pro mě je koněm.

O ní obdobně, kdo z nás nakonec, vyhne se chudobě,

až přijdou povodně, tváří se podvodně, bez stopy po vodě.

Až bude po tobě, Slunce nezhasne.

Ikdyž se to říká, hvězda nespadne.

Jestli vůbec někoho to ještě napadne.

Tahle metafora vyjádřit to nezvládne.

Jestli si na ní někdo vzpomene.

Jestli vůbec někdo na tebe.