geometrie lámání krajiny

krajinou je třeba vést
i- ťing ing polí, stébel, stínů
srdce hlína vypálená
litá na dně utonutí
ta jak padá právě v místě
čáry kosti
odkud někam
někdy přímo
nezapřená, stopy cínu
tlukot zní jak zaříkadlo
v tělech zvířat, samot, pnutí
kola už jsou vidět jenom
na hladinách neusnutí

v dracích zítřek

donesli jsme

ani nevím jak se zšeřil



kostra z dřívek

od Ledňáčka; bylo to tu dříve zvykem

na ní papír ze čtyř stránek /přečti si mně, popíšu tě/

po večeři kostí ryby; peřím stánku u labutě;

snad jen šifon z kapesníků, připomínal starou vlečku

uvnitř zvíře; v srdci zámek

opustit zem

teď jen kdo z nás

chyběla mi

šňůrka na vzkaz