Smíš
Smíš
Říjen mě sváděl,
touhu šeptal do větví.
Váhala jsem jen chvíli,
než řekla: „smíš.“
Vzplála rudá jak hasnoucí den.
Svlékla se list po listu,
ukázala kůru.
Odhalila křivky ramen a boků,
každý výhonek, každou větévku.
Nahá v jeho náručí,
připravená vzít,
co slíbí.
Vítr, prsty mě zkoumal,
po kmeni, od kořenů stoupal.
Zachvěla se,
když hladil dechem.
Propnula se zády,
korunou k nebi,
vzdech unikl z větví.
Stojím rudé šaty u nohou.
Dýchám doznívající touhou.
První mráz už líže kůru,
slibuje závoj z ledu,
než jaro mě oblékne znovu.
Komentáře (7)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
...říjnový vítr je ještě něžný milenec, svléká zlehka a nespěchá
báseň rozechvívající nejen stromy:-)**
23.10.2025 19:47:20 | cappuccinogirl
říjnový podzimní svádivec
stačilo asi malinko pomrazit
nebo se zatřáslo
a vida už nastalo i svlékání
to ty stromy tam v pozadí u trati
jsou ještě docela zelené...
prosím co je to za stromovou krásku?
to listí se trochu podobá temnoplodcům
které pěstovali indiáni
ale jeřabiny nikde nevidím...
i já mám něco takové doma
ale keřové
už také právě bez tak zbarveného listí ...
pěkné*
23.10.2025 14:04:40 | J's ..
No tak to nemám potuchy co je to za strom :) byl po cestě co jsem šla a hned mě úplně zaujal tak jsem si jej vyfotila cítila jsem z něj něco co nakonec je v básni :) Líbila se mi barva a to že listí bylo pod stromem bylo bezvětří vypadalo to jako by se právě svlékl.
Tož tak ,ale zkusím zjistit co je to za strom až zas půjdu okolo :)
24.10.2025 08:28:45 | mara539
také bych to docela rád šel zjistit,
takže se budu těšit, že se třeba dál dozvím něco víc... i o stromku*
24.10.2025 20:36:01 | J's ..