Rybí nokturno

Měsíc se zvedá nad hladinu
jako oko které bdí nad snem
jeho světlo se láme nad vlny
a hladina šeptá stará jména ryb

voda dýchá pomalu
v jejím srdci se chvěje chlad
a přece nese vzpomínku tepla
na svět kde nebylo tmy

hladká rybí těla plují stíny
nejsou ani živá ani mrtvá
jen vědí o dávném světle
které nikdy nespatří celé

jen měsíc k nim sklání tvář
cítí ty doteky bez rukou
plavou jen tichem a věčností
aniž by věděly kam a proč.