Hornbach

První den jen prší a všechno je tak
Hrozně běžné
Veroniko
A pak se setmí a nevoláme si
Není proč není co říct helikoptéry
Ještě nepřistály
A každé ráno v úterý
Mi děláš snídani
Všechno hoří svíčky závěsy a papírové vzkazy

Bolí mě tělo
A duše si toho všimla
Utíká a strání se

Další ráno a další snídaně od tebe
Veroniko
Ale už nejím
Nepřijímám potravu jen ležím v posteli a hledím do blba

A pak ve čtvrtek se už nedokážu ani nadechnout
Nedokážu už nic sám dívám se smutně na stůl
Na kterém se kouří z hrnku s čajem
K snídani

Je pátek je skoro po všem
Ale na chvíli se mi ulevilo
Už sis našla svůj způsob jak to se mnou přežít
Nebo ještě nevíš, kudy kam?
Moje oči tvoje oči
Nevíš kam s pohledem

Sobota
Je dnem kdy vím že až večer usnu
Tak se zítra už neprobudím
Hladiš mé vlasy a říkáš věci
Ale já je stejně nevnímám

A v neděli budu s tebou stále
Budu někde poblíž

Souhlasím s tím
Že jsem si to celé prožil

Veroniko děkuji ti za snídani a vím že to se mnou byla nuda
Alespoň ten poslední týden jsme si spolu užili

Dokonalý večer
Dokonalý sen

Vychutnej si to
Nic takového už tě v životě nepotká