Tisíc dveří

Jdeš stezkou, která končí v nedohlednu
Možná Bezkonec je v mlze utopen
Po tvém boku já, a když k oblakům vzhlédnu
Vidím tváře dveří, v nich vidím cesty ven
Sním, z nebeských věží plivnu si na žalář
Kol svěžest jako potok nocí klokotá
Však s klikou v ruce zřím, že proklatý jsi byl lhář

— ze všech těch dveří se dívala prázdnota.