Ukolébavka

V tichu po večerním kostele

když zavřeš oči uslyšíš

jak na polích tančí andělé

ve váncích líbezných

I kdyby mrak černých vran

obkroužil stínem strach i svár

ve víru křídel byl by rozehnán

do krajin vzdálených

v postýlce můžeš zaspinkat

tam mezi poli zajdi blíž

chytni se svého andílka

a vzleť do dálav nebeských