Panenka na hraní

V záplavě kaštanových vodopádů
bůhvíproč schovává svou tvář,
před láskou vzdorně zvedá bradu
- a pláče pod polštář.

Verše si píše jen tak prstem v prachu
a sny si v srdci zamyká.
Duši má plnou bolestí a strachů;
nahlas Ti neříká.

Tiše jen čeká, že zas jednou k ránu
zvedneš ji z bláta zpátky do dlaní;
a každej úsvit znova zvoní hranu
panence na hraní...