Jsem hluboká

Dušička malá, jak lilie čistá -
chodí si po světě a souznění hledá.
Nikdo ji nevidí, jak krásná je -
o tom co kdo pozná, mysl rozhoduje.

Nezoufej maličká, že jsi zas sama -
pro oči nevidíš, to co bys měla.
Cítila jsi hloubku, asi byla to síla -
nemusíš se bát, právě tam, se spříznění skrývá.

Duše hluboká nedokáže ublížit -
tu maličkou chce jen obejmout a pohladit.
Obava z hloubky je však moc veliká -
dušička bere mi svůj květ a zase ho zamyká.

Neboj se maličká, ticho dá ti svůj čas -
jen klidně dýchej, k hloubce vrátíš se pak.
Ta nikam nepůjde, jen klidně zůstává -
vždyť právě v té hloubce, své spříznění ukrývá.

I duše druhá moc neví si rady -
však prvně v životě, nebojí se zrady.